V síti fascií 5

Díl 5: Není to jen o sedle

Pokud chceme zajistit, aby koňské tělo fungovalo v souladu vzájemně propojených svalových a fasciálních řetězců, nejjednodušší prevencí je zkontrolovat vybavení, které na něj dáváme. A teď nemluvím jenom o sedle. To je sice logicky významným zdrojem problémů, pokud nesedí správně, naštěstí už se díky osvětě šíří mezi jezdci lepší povědomí o tom, jak zjistit, jestli sedlo padne, nebo dokonce pravidelně volat sedláře a nechat ho stav sedla posoudit.

Cílem dnešního dílu není podat podrobný návod, jak poznat padnoucí vybavení, to je zcela nad rámec tohoto článku. Každý majitel koně udělá jen dobře, když si o tomto tématu něco přečte, nebo si zajde na některý z mnoha specializovaných seminářů, které se pořádají po celé zemi. Nyní chci poté, co jsme v předchozích dílech pochopili, jak propojený systém tělo je a že problém na jednom konci může zabránit hladkému průchodu fyzikálních sil a způsobit problémy úplně jinde, zdůraznit, že se máme jako majitelé naučit kriticky dívat na každý kousek vybavení, který na koně dáme, zkontrolovat a posoudit, zda mu skutečně sedí. Než ho totiž budeme na jízdárně napomínat za to, že nedokáže splnit naše požadavky, měli bychom si být jistí, že jsme mu zajistili adekvátní podmínky pro to, aby podal dobrý výkon.

Velmi proto apeluji na majitele, aby si zvykli vybavení pravidelně kontrolovat, a to i v částech, kde si myslí, že žádný problém nastat nemůže. Člověk se pak při práci s koňmi setká i třeba s prasklým plastovým udidlem, které rozedírá jazyk koně (pravděpodobně již velmi dlouho), protože nejsme vždy zvyklí vzít všechno do ruky a aspoň po tom přejet prsty. Naučte se nad použitými "cajky" přemýšlet očima svého koně.

Sedlo sedí, ale co ten zbytek?

Když se zaměříme na dorzální řetězec, který jsme objevili v jednom z předešlých dílů, je nepadnoucí sedlo očividným zdrojem problémů – vždyť nám sedí pěkně uprostřed celé dálnice! Mít dobře napasované sedlo může být občas stres. Když po měsících zkoušení a pasování najdeme to správné, přijde léto, kůň na pastvě přibere, čímž se změní tvar hřbetu, sedlo přestane sedět a my můžeme začít znova. Někteří majitelé dilema vyřeší tím, že to se sedlem prostě vzdají a přejdou na bezkostrové sedlání nebo pad. Tím se ale zbaví toho hlavního důvodu, proč sedlo vůbec máme (ne, není to proto, abychom si zadek nesli v měkkém), a to je kostra. Pokud totiž sedí správně, dokáže rovnoměrně rozložit naši váhu na velkou plochu koňského hřbetu, takže jej nepřetíží. To ale pady a bezkostry neumí a celá naše váha tak tlačí přes malou oblast našich sedacích kostí přímo na koňská záda. Každý centimetr čtvereční hřbetu tak musí nést větší váhu než v případě sedlové kostry. Také není pravda to, co někteří výrobci bezkoster tvrdí, tedy že ta jejich sedne naprosto perfektně každému koni. Nesedne.

Když už si tedy sedlo necháme od sedláře odsouhlasit nebo upravit, mrkněme také na to, co dáváme pod něj. Mnohé krásné dečky mají výšivky, zdobení nebo zápinky, které jsou naprosto skvělé, dokud na ně nedáme sedlo a váhu jezdce a vše uvedeme s koněm do pohybu. Všimněte si také materiálu, velikosti, střihu, oblasti podbřišníku či lemu. Bude to koně odírat? Má to vše tendenci se někam pohybovat?

A když už jsme zmínili podbřišník, chvíli se zastavme a vraťme se k předchozímu dílu o adhezích. Ještě si na ně vzpomínáte? Jedná se totiž o jeden z problémů, který může vzniknout v důsledku využívání nevhodného podbřišníku. Postupně tak dojde k omezení rozsahu pohybu přední končetiny až k úplně změně postoje, kdy kůň začne mít stále více tendenci stoupat si s předními končetinami blíže ke středu těžiště, což vede k nestejnoměrnému zatěžování kloubů, svalů a šlach a následným problémům s nimi. Podcenit výběr správného podbřišníku se vám dlouhodobě nevyplatí!

Začíná to na hlavě

Pojďme nyní upřít pohled úplně na začátek, tedy na hlavu koně, kam dáváme uzdečku, obnosek, ohlávku nebo jiné udělátko "k řízení". Utažené nánosníky a řemínky, působící uzlíky parelky, dlouhé či krátké čelenky a nátýlníky nebo přezky dráždící čelistní kloub, to vše je recept na malér, pokud dovolíme, aby toto vybavení koně dlouhodobě omezovalo, působilo na některé citlivé hlavové nervy a svíralo navzájem ne zcela nepohyblivě spojené lebeční kosti.

Pokud se rozhodneme koni něco dát do huby, vybírejte velmi pečlivě. Nesáhněte po udidle jenom proto, že kamarádka má "déčko" nebo že trenérka má dobré zkušenosti s dvakrát lomeným, takže to musí sedět i mému koni. Neberte v potaz pouze své preference. Podívejte se koni do huby a zjistěte, kolik místa tam na udidlo vůbec je. Má kůň masitý jazyk? Nechali jsme ho už prohlédnout zubařem? Mám udidlo v uzdečce správně zapnuté?

Někteří jezdci s dobrým záměrem koni neublížit zahodí udidlo a přejdou na libovolný druh bezudidlového ježdění. Bohužel neexistuje žádné zázračné "řídítko", ať už s udidlem nebo bez, které by odstranilo negativní vliv jezdcových špatných návyků.

A jak už víme z předchozího povídání o fasciích, problémy vytvořené na hlavě nemusí zůstat jen na ní v podobě stažených fascií a drážděných nervů. Mohou se podepsat na nefunkčnosti celého souvisejícího fasciálního řetězce, tedy schopnosti koně se natáhnout a povolit krk, vyklenout hřbet a ohnout a podsadit zadní končetinu. Naše jezdecké snažení si tak možná hatíme jen "blbě" zvolenou uzdečkou.

Není to jen o vybavení

Když už jsme si vyhledali potřebné informace k tomu, abychom koni zvolili správnou výbavu, musíme stále myslet na to, že velmi často jsme to právě my, kdo je tím rušivým elementem – tedy naše ruce, nohy, zadek a ego. I tuhle součást jezdecké výbavy je třeba pravidelně kontrolovat.

Plynulou funkci fasciálních řetězců mohou narušit i mnohé další problémy, s nimiž se majitelé koní setkávají. Samozřejmostí jsou akutní zranění a onemocnění kdekoliv na těle, ortopedické problémy a chronická onemocnění, která jsou dobrým ukazatelem spojitosti těla z útrob až na povrch. Není tak mnohdy obtížné už pohledem na koně pojmout podezření třeba na dušnost nebo žaludeční vředy. Dobrou zprávou je, že působením na fascie naopak zvenčí směrem dovnitř je velmi dobře možné pozitivně ovlivnit i orgánové problémy.

Váš kůň za to stojí

Účelem předchozích řádků a kapitol nebylo vyvolat v jezdcích pocit, že koním vlastně ubližují nedostatečnou péčí a nevědomostí ohledně volby vybavení. A že těch informací, které by museli pobrat, je tolik, že vlastně ani nemá cenu se po nich začít pídit.

Mou snahou bylo vnést trochu pochopení do tématu, jak komplexní systém to hýbající se koňské tělo je, a to se zvláštním důrazem na svět fascií, který je sice stále častěji zmiňovaný, ale stále tak trochu nový. Chtěla bych, abyste do stáje vstoupili s otázkou, proč trénujete tak, jak trénujete, proč na koně dáváte zrovna tento kousek vybavení a ne jiný. Nebo když budete s miláčkem svištět s větrem o závod ve chvíli, kdy po něm chcete trochu shromáždění, abyste se zamysleli, zda opravdu nechce dělat to, co po něm žádáte, nebo prostě nemůže. Protože ho možná něco bolí, táhne či tlačí. Oni nám totiž velmi často skutečně chtějí vyhovět, jelikož ale neumí své stížnosti podat písemně, tak to vyjádří tím, v čem jsou tak dobří a obdivuhodní – pohybem. Ať už je to zlobení, uhýbání, švihání ocasem či šklebení. Nebo jen tiše přijmou bolest a vstoupí do začarovaného kruhu kompenzací. Ptejte se, zjišťujte a nespokojte se s odpovědí, že "vždycky se to tak prostě dělalo a ty herky to zvládly". Váš kůň za to stojí.

Zdroje:

BARSOTTI, Nicola; CHIERA, Marco; LANARO, Diego; FIORANELLI, Massimo. Impact of stress, immunity, and signals from endocrine and nervous system on fascia. Frontiers in Bioscience-Elite. 2021. 13(1); 1-36.

FINDLEY, Thomas W.; SCHLEIP, Robert (eds.), 2007. Fascia Research Basic Science and Implications for Conventional and Complementary Health Care. Elsevier

HOURDEBAIGT, Jean-Pierre, 2012. Masáže koní. Anahita, s. r. o.

KALNÝ, Jaromír: Význam fasciálního systému ve fyzioterapii. Bakalářská práce, Plzeň, 2020.

PAOLETTI, Serge, 2009. Fascie, anatomie, poruchy a ošetření. Olomouc: Nakladatelství Poznání.

POLACHOVÁ, Jana, 2024. Význam fasciových technik ve fyzioterapii (bakalářská práce, UPOL)

REECE, William O., 2011. Fyziologie a funkční anatomie domácích zvířat, 2. rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing

SOJKOVÁ, Alena, 2006. Pokus o komplexní pohled na problematiku jizvy. Atestační práce z oboru rehabilitace a fyzikální medicíny. Lázně Hodonín.

Použité fotografie: pixabay.com