V síti fascií 4
Díl 4: Jizvy a adheze
Doposud jsme už zjistili, co fascie jsou a k čemu by měly sloužit. V předchozím dílem jsme nahlédli i na jejich schopnost sdružovat se do spolupracujících celků, které si můžeme představit jako dálnice, a působící síly jako řidiče snažící se dostat z bodu A do bodu B. Dnes se podíváme na dva běžné problémy, které v rámci fascií a jejich řetězců mohou nastat s ohledem na koňské tělo.
Ještě předtím je ale dobré si uvědomit, že ačkoliv nyní zkoumáme tělo z pohledu fascií a jejich řetězců, negativní důsledky chyb při používání vybavení, nevhodném tréninku nebo poúrazové stavy samozřejmě nepostihují jen je, ale i samotné struktury, s nimiž jsou provázané, tedy svaly, vazy a šlachy, kosti, orgány, nervy či cévy.
Jizva – je to skutečně takový problém?
Jizvy jsou něčím, co patří k životu. Vznikají v pojivové tkáni tehdy, kdy dojde k narušení kůže a hlubších vrstev pod ní. Příčinou jsou běžná zranění a úrazy, operační zákroky nebo popáleniny, nejčastěji výžehy.
Bohužel jizva není jen estetická záležitost, naopak s sebou často nese funkční omezení. Rozsah omezení pak určuje velikost jizvy, hloubka i místo, kde se nachází. "Jizva nemá histologickou stavbu ani fyziologické vlastnosti zdravé ani poraněné tkáně. Je regenerát - biologicky méně hodnotná tkáň, která vyplnila předchozí defekt." (Sojková, 2006) Jednoduše řečeno, po poranění je stará tkáň nahrazena neplnohodnotnou fibrózní strukturou. Je mnohem méně pohyblivá a sama o sobě může být zdrojem bolesti.
Ideální péče o jizvu nastává ještě před jejím vznikem, tedy ve chvíli poranění. Její zákeřnost spočívá v tom, že se může ozvat až po letech, kdy pomaloučku, potichoučku táhne tkáně k sobě. Typickým případem je valach s kastrační jizvou, která pomalu stahuje kolena k sobě, omezuje ho v pohybu a může se projevit až kohoutím krokem.
Obecně platí, že pokud se jizva vyskytne na místě, které je velmi pohyblivé (například spěnkový kloub), pečuje o sebe z částí sama při každém prošlápnutí. Většina jizev ale potřebuje naší asistenci, a to je okamžik, kdy na řadu přichází manuální techniky a kromě terapeuta i poctivý majitel, který o ni prostřednictvím jednoduchých technik může pečovat. Využít lze i různých cvičení, která oblast přirozeně uvolní. Je ovšem třeba si přiznat, že jde o celoživotní péči, kterou musíme pravidelně provádět.
Když se pohyblivé tkáně spojí
Adheze jsou překvapivě běžným problémem, o němž se příliš nemluví. Dochází k nim v důsledku jizev, zánětu, infekce a iritace nebo důsledkem zvýšení stresu různého druhu kdekoliv v těle. Vše vede k vytvoření pevných, neelastických fibrózních spojení. (Paoletti, 2009) Tvořit se mohou mezi dvěma dříve pohyblivými strukturami, a to i hluboko uvnitř těla mezi orgány. Velmi dobře se dají pozorovat při pitvách.
Významné jsou adheze v místech, kde ovlivňují rozsah pohybu. "Jejich vznik může ovlivnit autoimunitní systém stejně jako nadměrná, soustavná zátěž. Rozhodující je zde neustále probíhající zánět, který vyvolá vyplavení cytokinů a růstových faktorů, látek stimulujících fibroblasty k syntéze kolagenu. Kolagenní vlákna jsou téměř neelastická a vytvoří napnutou strukturu omezující cirkulaci lymfy a krve." (Kalný, 2020)
Pokud chceme nalézt místo běžně se vyskytujících adhezí, měli bychom zaměřit pozornost na podbřišník. Pokud používáme špatně padnoucí vybavení, které navíc příliš utahujeme, říkáme si o malér. Dlouhodobé dráždění může vyvolat záněty, které právě vyústí ve srůsty, které jsou pro manuálního terapeuta hmatatelné a posléze i jasně prokazatelné při pitvách.
Adheze vznikají také jako následek dřívějších úrazů nebo operačních zákroků, stejně jako jizva. V porovnání s jizvou však nejde o nově vzniklou strukturu, ale o "srůsty" okolních struktur, které byly vystaveny zánětu třeba v době hojení. Příkladem mohou být následky kopnutí, zlomenin, degenerativních a chronických onemocnění, operací a zákroků jako je kastrace.
Dobrá zpráva je, že i tento problém je díky manuálním technikám dobře ošetřitelný. Po krátkém proškolení je zvládnou i samotní majitelé. Obnovení pohybu je také možné díky úpravě tréninkového plánu tím, že se do něj zařadí vhodná cvičení, která danou oblast přirozeně rozpohybují. Vhodný je i jemný strečink s ohledem na individuální možnost koně.
Příště se podíváme na další běžné dysfunkce fascií, s nimiž se můžeme setkat. Krátce se přitom budeme věnovat vybavení, které na koně dáváme.
Zdroje:
BARSOTTI, Nicola; CHIERA, Marco; LANARO, Diego; FIORANELLI, Massimo. Impact of stress, immunity, and signals from endocrine and nervous system on fascia. Frontiers in Bioscience-Elite. 2021. 13(1); 1-36.
FINDLEY, Thomas W.; SCHLEIP, Robert (eds.), 2007. Fascia Research Basic Science and Implications for Conventional and Complementary Health Care. Elsevier
HOURDEBAIGT, Jean-Pierre, 2012. Masáže koní. Anahita, s. r. o.
KALNÝ, Jaromír: Význam fasciálního systému ve fyzioterapii. Bakalářská práce, Plzeň, 2020.
PAOLETTI, Serge, 2009. Fascie, anatomie, poruchy a ošetření. Olomouc: Nakladatelství Poznání.
POLACHOVÁ, Jana, 2024. Význam fasciových technik ve fyzioterapii (bakalářská práce, UPOL)
REECE, William O., 2011. Fyziologie a funkční anatomie domácích zvířat, 2. rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing
Použité fotografie: pixabay.com