V síti fascií

Díl 1: Co jsou fascie?

Jsme lapeni v síti! Tímto prohlášením nechci uvést kroužek konspiračních teorií pro začátečníky, ale zahájit náhled do jedné z důležitých složek fungujícího těla – lidského i koňského. Jeho pochopení je velmi důležité proto, abychom se naučili jinak přemýšlet nad pohybovým zdravím naším a našich miláčků. A taky to vrhne trochu světla na práci manuálního terapeuta, který z nějakého neznámého důvodu tráví čas koni u zadku, přitom jsme ho zavolali proto, že ta herka má jasný problém vepředu.

Jsme totiž lapeni v síti fascií.

Dříve se na fascii pohlíželo jako na obal, tedy jakýsi "sáček", který rozděluje jednotlivé flákoty masa v těle. Je to pohled, který odpovídá tendenci akademického rozdělování organismus na jednotlivé sekce a podsekce, separující každičkou jednotlivost až do nejmenších struktur. Každá pak dostane své jméno, popis a funkci a zařadí se do šuplíku anatomického atlasu. V tom si pak mohu nalistovat jednotlivé sekce pod názvy jako "trávicí soustava", "dýchací soustava", "svaly hrudní končetiny", "reprodukční systém" a podobně. Vše je přehledně rozděleno, tak to prosím nemíchejte dohromady!

Jenže pak přijdou na řadu fascie se svou otravnou tendencí vším pronikat a vše spojovat. Tělo tak přestává být precizně popsaným soukolím na sebe navazujících struktur, které tiše vykonávají svou funkci, aniž by se nechaly rušit sousedy z orgánové soustavy popsané v jiné kapitole anatomie. Nejlépe to vystihli jedni z otců výzkumu fascií v roce 2007: "Fascie je součást pojivové tkáně, která prostupuje lidským tělem, čímž tvoří nepřerušenou trojrozměrnou strukturální matrix. Prochází a obklopuje všechny orgány, svaly, kosti a nervová vlákna, a tak vytváří unikátní prostředí pro fungování lidských tělesných soustav." (Thomas Findley, Robert Schleip, 2007)

Z čeho je fascie?

Abychom vlastnosti fascie pochopili, že třeba nalistovat příslušné stránky "tělesné kuchařky". Obecně ji řadíme mezi pojivové tkáně, což je heterogenní směs různých buněk a vláken stejně jako podkladových materiálů (Paoletti, 2009).

Složkou číslo 1 je základní substance, což je polotekuté až tekuté médium, v němž se vše ostatní nachází. Důležitou součástí receptu na fascie jsou vlákna, která mohou být silná a neelastická (kolagenní), tenká a roztažitelná (elastická) nebo malá a silně rozvětvená (retikulární). Vše je okořeněno různými typy buněk se specifickými posláními, jako je skladování tuků, obrana těla nebo produkce důležitých látek. Po upečení dostanu krásně roztažitelnou, vodu milující "pavučinku".

Jak si to představit?

Výzkumníkem na poli fascií se může stát každý při přípravě syrového masa. Stačí si všimnout bělavých blan, které nenajdeme jen na povrchu flákoty, ale i uvnitř. Fascie tak v rámci svalu funguje jako jakýsi rukáv, který obklopuje každé svalové vlákno a spojuje je do vyšších celků, až obalí celý sval a v podobě pevné vláknité šlachy se připoutá na kost. Nebo lépe řečeno do obalu kosti – i ta má totiž svůj obal.

Ruce terapeuta se mohou s fascií kontaktovat velmi jednoduše. Vnějšímu světu je nejblíže povrchová fascie, která leží mezi tukovou vrstvou dermis a subkutánní buněčnou tkání (Paoletti, 2009) – laicky řečeno, komunikovat s ní můžeme běžným dotekem na kůži.

Systémem kožních vazů je potom propojena s hlubokou fascií, která přísluší strukturám pohybového aparátu. Její součástí je i dříve zmíněná svalová myofascie, s níž se může seznámit každý při přípravě kuřecího řízku.

Tím ale síť nekončí, naopak prostupuje hlouběji jako parietální a viscerální fascie. Vystýlá tělesné dutiny, obaluje orgány a tvoří jejich závěsy až do nejhlubších vrstev tělesných systémů.

Tento letmý náhled by nás měl vést k důležitému zjištění: Tím, že ovlivňujeme fascii na povrchu tak komunikujeme i s velmi hlubokými částmi těla! Potvrdit to může například nejeden majitel dušného koně, který jemnou fasciální masáží významně ulevil svému parťákovi během záchvatů kašle.

Ve druhém díle se podíváme na fascii jako na samostatný funkční systém a zamyslíme se nad jejími charakteristickými vlastnostmi.

Zdroje:

BARSOTTI, Nicola; CHIERA, Marco; LANARO, Diego; FIORANELLI, Massimo. Impact of stress, immunity, and signals from endocrine and nervous system on fascia. Frontiers in Bioscience-Elite. 2021. 13(1); 1-36.

FINDLEY, Thomas W.; SCHLEIP, Robert (eds.), 2007. Fascia Research Basic Science and Implications for Conventional and Complementary Health Care. Elsevier

HOURDEBAIGT, Jean-Pierre, 2012. Masáže koní. Anahita, s. r. o.

PAOLETTI, Serge, 2009. Fascie, anatomie, poruchy a ošetření. Olomouc: Nakladatelství Poznání.

POLACHOVÁ, Jana, 2024. Význam fasciových technik ve fyzioterapii (bakalářská práce, UPOL)

REECE, William O., 2011. Fyziologie a funkční anatomie domácích zvířat, 2. rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing

Použité fotografie: pixabay.com