Kraniosakrální terapie

Kraniosakrální osteopatie je jemný manuální přístup, který pracuje s tělem jako s funkčně propojeným a neustále se přizpůsobujícím celkem. Nezaměřuje se proto pouze na místo, kde se objevuje bolest nebo napětí, ale všímá si vztahů mezi jednotlivými částmi těla a způsobu, jakým se organismus přizpůsobil například úrazům, operacím, nemocem, dlouhodobému přetížení nebo pohybovým stereotypům.

Při ošetření využívám palpaci a velmi lehký kontakt. Vnímám změny napětí a poddajnosti tkání, jejich vzájemné vztahy a jemné pohybové projevy organismu. Na některých místech mohou ruce zůstávat delší dobu téměř bez pohybu – nejde o tlakovou práci ani o snahu mechanicky určitou strukturu "napravit".

Kraniosakrální práce vychází z osteopatického pohledu na organismus a zahrnuje vztahy mezi pohybovým aparátem, fasciemi, nervovým systémem, durálními membránami, kraniálními strukturami a sakrem. Přestože její název odkazuje na lebku a křížovou kost, práce není omezena pouze na tyto oblasti.

Terapeut se nesnaží tělu určit, kam se má pohnout. Prostřednictvím doteku a palpace spíše sleduje jeho aktuální adaptační vzorec a reakci na kontakt a pracuje s ním s minimální silou.

Jak ošetření probíhá?

Ošetření probíhá vleže na lehátku a klient zůstává po celou dobu oblečený. Terapeut pracuje prostřednictvím velmi jemného kontaktu rukou na různých částech těla – například v oblasti hlavy, páteře, pánve nebo končetin. Na jednom místě může zůstávat i několik minut a kontakt může být natolik nenápadný, že pohyb rukou téměř nevnímáte.

Nejde o masáž ani o silové manipulace. Během ošetření pomocí palpace sleduji napětí a poddajnost tkání, jejich vzájemné vztahy a reakci organismu na kontakt a podle toho volím další postup. Ošetření je klidné a respektuje aktuální možnosti a reakce těla.


Kdy může být kraniosakrální terapie vhodnou podporou?

  • při dlouhodobém svalovém a fasciálním napětí,
  • bolestech hlavy a migrénách,
  • dlouhodobém přetížení a jednostranné pohybové zátěži,
  • dlouhodobém stresu a zvýšeném tělesném napětí,
  • obtížích se spánkem a celkovým zklidněním,
  • neurologických a posttraumatických stavech,
  • obtížích souvisejících se stomatologickými zákroky
  • a mnoha dalších.